Klíčení a máčení
Zdroj

Zajímavé je, že mi od mala nechutnají oříšky a pod. - což většině lidí chutná. Jedla jsem jenom čerstvě utržené vlašské a lískové ořechy, ale sušeným jsem se vždy obloukem vyhýbala a stále vyhýbám. Např. tatranka s oříškovou příchutí je jedno z nejméně chutných jídel a studentská pečeť se také nedá jíst hlavně kvůli ořechům (ta čokoláda tam myslím nebyla tak výrazná, tím myslím obsahem kakaa). Po dýňových a/nebo slunečnicových semínkách mě bolela hlava, mandle se se zatnutím zubů daly sníst, ale teda nic moc.

Naopak pistácie mi vždy chutnaly, makadamiové oříšky, paraořechy a kešu mi chutnaly také. Tedy jediné z toho, co jsem jedla a nebyla dodržená doba máčení, jsou kešu.

Pak jsem si jednoho dne koupila v bioobchodě raw pomazánku ze slunečnicových semínek a kupodivu mě to chutnalo a hlava mě z toho nebolela. A pak jsem zjistila, že se ořechy a semínka máčí! No a od té doby mi chutná dýňové semínko, slunečnice, lněné semínko, mandle, sezam atd. (lískové a vlašské ořechy jsem sušené a namočené zatím ještě nevyzkoušela, takže nevím)

Každopádně to jenom dokazuje, jak jsou těla inteligentní a sama poznají, co jim chutná a co ne, co je pro ně dobré a co ne. (musíme ale počítat s tím, že někteří lidé se chtějí ostatním zalíbit a tak od mala jedí to, co ostatní, aby zapadli nebo byli oblíbení a takové jídlo jim může i doopravdy chutnat, protože je pro ně důležitější být milovaný než strava a tak jim dá tělo dobrý pocit a i chuť - a je to tak pro ně asi nejlepší, to je individuální)


...